Boží hod vánoční a Svátek sv. Štěpána (25. a 26. prosince)

Po Štědrém dni pokračují vánoční svátky dalšími velmi slavnostními dny. Boží hod vánoční a Svátek svatého Štěpána jsou spojovány s rodinnými návštěvami, slavnostními obědy a večeřemi. Bývá zvykem zajít do kostela, kde jsou vystaveny jesličky.

Boží hod vánoční - 25. prosince

Podle církevní tradice je dnem Ježíšova narození a pro křesťany také největším vánočním svátkem. Tato církevní tradice není tak stará jako tradice oslavy zimního slunovratu. Pro naše pohanské předky končily tři nejkratší a nejtemnější dny v roce a lidé tento den vítali jako den narození světla a jeho boha. Až církev změnila Vánoce
na oslavu zrození Ježíše Krista, když kolem roku 350 n.l. určil římský císař Julius 25. prosinec jako den zrození Krista.

Tento den byl ve znamení klidu a odpočinku a patří k němu různé zvyky a tradice. Nemělo by se pracovat, chodit po návštěvách ani do hospody nebo hrát karty. Říkalo se, že chléb upečený v tento den a vajíčka v tento den snesená mají kouzelnou moc. Byl to den velkého hodování. Skončilo období půstu a lidé si začali dopřávat to nejlepší, co během roku vypěstovali a vychovali. Tradičním jídlem je proto pečená husa, kachna, krůta nebo vepřové maso spolu s knedlíky a zelím.

Svátek svatého Štěpána - 26. prosince

V liturgii je svátkem, který připomíná prvomučedníka Štěpána, patrona zedníků, kameníků, tesařů, kočích a koní. Po bohoslužbách byli koně žehnáni a tento den se v kostelech světil oves, který se pak koním přidával do krmení, aby byli zdraví. Po bohoslužbě vyšli mládenci z kostela dříve a čekali na dívky, na které pak házeli zrní. Tomuto zvyku se říká "štěpánování".

Oproti Božímu hodu k tomuto dni patří právě návštěvy, pití alkoholu a první taneční zábavy po adventu, tzv. Štěpánské zábavy. Chase tento den končila služba, proto se dodnes říká "Na Štěpána není pána." Historie zábav sahá až do starého Říma, kdy se otroci mohli jeden týden opíjet a páni jim posluhovali. U nás se chase vyplácela tento den výplata, proto bylo za co hodovat.

Tradiční jsou také obchůzky koledníků, které měly přinést štěstí a zdraví do dalšího roku. Odměnou jim byly  peníze, jablíčka nebo sladkosti. Při obchůzkách se říkaly lidové koledy, například:

Koleda, koleda, Štěpáne!

Co to neseš ve džbáně?

Nesu, nesu koledu,

upad jsem s ní na ledu,

psi se na mě sběhli,

koledu mi snědli.

Co mám smutný dělati,

musím jinou žebrati.

Koledu mi dejte,

jen se mi nesmějte!

Koledu mi dali,

přece se mi smáli.

Po těchto svátečních dnech pro některé z nás Vánoce končí, někteří si dále užívají sváteční atmosféru, protože podle křesťanů končí vánoční období až 6. ledna na svátek Tří králů, kdy se odstrojuje vánoční stromek a sklízí se vánoční výzdoba. V tomto meziobdobí si někteří připomínají 28. prosince tzv. Mláďátka.

Pranostiky pro Boží hod vánoční:

Padá-li na Boží hod vánoční sníh, hodně obilí bude na polích.

Světlé hody - tmavé stodoly, tmavé hody - světlé stodoly.

Mráz na Boží narození - zima se udrží bez proměny.

Svítí-li na Boží narození slunce jako zlato, obilí bude drahé, měj za to.

Pranostiky pro Svátek sv. Štěpána:

Jestli na Štěpána větrové uhodí, příští rok víno špatně se urodí.

Chodí-li Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po blátě.

Když na Štěpána silný vítr bouří, vinař smutně oči mhouří.

Na svatého Štěpána když vítr prudce zavěje, víno před zkázou jistou se chvěje.

Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro nato.

Svítí-li na den svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce.

Svítí-li na koledu v noci měsíc, bude ve stodole hojně obilí.